Hermione Granger

22. března 2015 v 14:51 | Lenka Láskoredová |  Všechny ženy v životě Harryho Pottera
Ahoj!
Napadlo mě, že by se vám tohle téma mohlo líbit...
Hermiona je od prvního dílu kamarádka HP a Rona Weasleyho. Dobře se učí, ráda studuje z knih, je chytrá až geniální, a tak upadá v podezření, že je šprt. Říkají to o ní i jiné postavy díla. Ráda bych ji toho podezření zbavila. Hermiona již před zahájením prvního ročníku zná jednoduchá kouzla - aspoň teoreticky. V hodině, když umí - a to je skoro vždycky -, se horlivě hlásí, až nadskakuje na židli, v prvních dílech tak dychtí předvést své znalosti, že vykřikuje i nežádané odpovědi. To by šprtovi celkem odpovídalo a je to dobře odpozorováno. Ale obrovská odvaha a podpora, kterou svým přátelům HP, RW a dalším poskytuje, už šprtovi nepřísluší, neboť ten se obvykle mimo školu příliš neprojevuje. V dalších dílech Hermiona postupně zvládá a zřejmě i vymýšlí složitá kouzla, která nejsou zvládnutelná ani daleko zkušenějšími kouzelníky. Vzpomeňme na vyčarované žluté ptáčky nebo trest za udavačství - neodstranitelný nápis "PRÁSKAČ" vytvořený vyrážkou na obličeji udavačky.
Hermiona má také lví podíl na odstranění nastrčené ředitelky Umbridgeové tím, že (v pátém dílu) skvěle předstírá psychicky zlomenou žákyni. Navede Umbridgeovou do Zakázaného lesa, kde se jí zmocní kentauři. Obyčejný šprt má takovou úctu k libovolné autoritě, natož ředitelce školy, že by toho určitě nebyl schopen.
Hermiona dále vykazuje velkou schopnost vcítění (empatie) a pokouší se chlapcům vysvětlit, jak se dívka cítí a jak přemýšlí. V dílu "HP a Fénixův řád" se snaží vysvětlit chování Cho Changové a její pocity při schůzkách s Harrym:
"No, je přece jasné, že prožívá obrovský zármutek kvůli tomu, že Cedric zemřel. Navíc bych řekla, že si připadá celá zmatená, protože Cedric se jí líbil, a teď se jí líbíš ty, Harry, a ona si není jistá, kdo se jí vlastně líbí víc. A taky se bude cítit provinile, protože už to, že líbá tebe, jí připadá jako znesvěcení Cedrikovy památky, a bojí se, co tomu řeknou ostatní, jestli začne chodit s tebou. A nejspíš si ani nedokáže pořádně ujasnit, co vlastně k tobě cítí, protože jsi to byl právě ty, kdo byl s Cedrikem, když zemřel, takže je to pro ni všechno popletené a bolestivé. Jo, a taky se bojí, že ji vyhodí z havraspárského famfrpálového mužstva, protože jí poslední dobou létání vůbec nejde."
Když Hermiona domluvila, zavládlo lehce ohromené ticho, které až po chvíli přerušil Ron: "Tohle všechno nemůže jeden člověk cítit, to by vybuchl."
A mimochodem: já Ronovo vyjádření plně chápu. - Další příležitost k takovému vysvětlení se Hermioně naskytne na svatého Valentina, kdy má Harry schůzku s Cho, ale musí ji přerušit a sejít se s Hermionou, což, pravda, věděl předem, ale nezvládl. Harry si to vysvětlení vyžádal, protože mu chování Cho na schůzce připadá nesmyslné.
"No, víš," promlouvala k němu Hermiona stejně trpělivě, jako když někdo vysvětluje přecitlivělému batoleti, že jedna a jedna jsou dvě, "neměl jsi jí takhle v polovině schůzky říkat, že se chceš sejít se mnou."
Harry namítá, že jí to nemohl neříct, protože měl v poledne přijít za Hermionou a vzít Cho s sebou.
"Měl jsi jí to říct jinak," poučovala ho Hermiona se stále stejně rozčilující trpělivostí. "Měl jsi říct, že tě to vážně štve, ale že jsem tě přinutila slíbit, že ke Třem košťatům přijdeš, že se ti tam doopravdy vůbec nechce, že bys byl mnohem radši celý den jenom s ní, že si ale bohužel myslíš, že je fakt nutné, aby ses se mnou sešel, a pak ses jí měl zeptat, jestli by byla tak hrozně hodná a šla s tebou, že se třeba aspoň budeš moct rychleji utrhnout. Taky by bývalo vhodné prohodit něco v tom smyslu, jak jsem podle tebe ošklivá," dodala ještě.
Mám za to, že poslední věta už je od Hermiony značná oběť. Z toho všeho Harry momentálně (ne)chápe jedinou věc, a právě v té poslední větě.
"Já si ale nemyslím, že jsi ošklivá," namítl ohromeně Harry.
Po Harrym se tady požaduje, aby byl schopen účelové lži. Toho ale Harry není schopen - a taky který kluk v patnácti je? Hermiona tedy musí upřesnit:
"Podívej, tys totiž Cho naštval, když jsi jí řekl, že se máš setkat se mnou, takže chtěla, abys žárlil. Udělala to jen proto, aby zjistila, jak moc se ti líbí."
"Tak o tohle jí šlo?" podivil se Harry, (…) "A nemyslíš, že by bývalo jednodušší, kdyby se mě prostě zeptala, jestli se mi líbí víc než ty?"
"Na takové věci se holky obvykle nevyptávají," poučila ho Hermiona.
"No to by ale měly!" rozčilil se Harry. "Mohl jsem jí jednoduše říct, že ji mám moc rád, a nemusela se zase tak rozrušit kvůli Cedrikově smrti!"
"Já netvrdím, že to, co udělala, bylo rozumné," namítla Hermiona (…). "Jen se ti snažím vysvětlit, jak se v té chvíli cítila."
(V této chvíli Ron a Harry navrhují, aby Hermiona napsala knihu, vlastně příručku, a vysvětlila v ní všechny ty ztřeštěnosti, co holky dělají, aby tomu kluci rozuměli.)
Tohle je ze života, vím to dobře: slova nestačí, dívka žádá, aby byl citový vztah doložen činem, nejlépe nějakou obětí.
Autorka tady dává všem klukům a mužům, s kterými to mlátí o zem, jasný návod. Navíc v posledním dílu skutečně takovou příručku uvádí. Jmenuje prý se "Dvanáct absolutně spolehlivých způsobů, jak okouzlit čarodějky" a proti svému zvyku z ní studoval RW. A: "zdaleka se v ní nepíše jen o práci s hůlkou," říká Ron. A těm, kterým jsou některé ty způsoby, jako lichocení, k smíchu, dává autorka jasně najevo, že to zabírá, a právě na tu geniální Hermionu:
"Paráda," pochválil ji Ron, (…) "Máš pro tyhle věci opravdu talent."
"Děkuji ti, Rone!" špitla a zatvářila se polichoceně a trochu zmateně zároveň. Harry (…) měl zvláštní pocit, že až si najde čas a prolistuje svých "Dvanáct absolutně spolehlivých způsobů, jak okouzlit čarodějky", najde v nich i kapitolu o komplimentech.
Jasné, že?
Hermiona tedy začíná jako chytrá kamarádka. Někde uprostřed díla, asi ve čtvrté knize o Ohnivém poháru, se však její role začíná měnit a pomalu, ale jistě ji stále více přitahuje Ron. Příležitostně sice objímá oba, ale v šesté knize o Princi dvojí krve jí vadí, když Ron chodí s Levandulí Brownovou. Nakonec ztrácí nervy a posílá na Rona vykouzlené žluté ptáčky:
"Oppugno!" ozvalo se ječivě od dveří.
Harry se otočil a viděl, jak Hermiona s divokým výrazem v očích míří hůlkou na Rona. Hejno ptáčků se jako krupobití tlustých zlatých střel řítilo přímo proti němu. (…) Ptáčci ale zaútočili a klovali a sápali se po každém kousku kůže, k němuž se dostali.
Hermiona pak účtuje s Levandulí zvláštním způsobem (slovně a nepřímo):
"Ahoj, Parvati!" pozdravila Hermiona a Rona s Levandulí si vůbec nevšímala. "Jdeš dnes na Křiklanův večírek?"
"Nikdo mě nepozval," postěžovala si sklesle Parvati. "A tak ráda bych šla, vypadá to, že tam bude fakt skvělá zábava… ty jdeš, viď?"
"Jasně, v osm mám rande s Cormakem a -" (…)
"Chceš říct, že s ním chodíš?" vyptávala se Parvati s vykulenýma očima.
"No - jasně - to jsi nevěděla?" zachichotala se Hermiona tak, že ji Harry vůbec nepoznával.
"Ne!" vyhrkla Parvati a zdálo se, že ji tahle pikantní novinka dokonale vyvedla z míry. "Tedy, ty vážně letíš na hráče famfrpálu, co? Nejdřív Krum, teď McLaggen…"
"Mám ráda doopravdy dobré hráče famfrpálu," opravila ji stále ještě s úsměvem Hermiona. "No, tak ahoj… musím běžet a připravit se na večírek…" (…)
Harrymu nezbývalo než mlčky přemítat o tom, jak neuvěřitelných podlostí jsou děvčata schopná, když se chtějí někomu pomstít.
A v poslední knize o Relikviích smrti už Hermiona ztrácí i sebeovládání, když Ron odejde, a zuří, když se Ron vrátí. Nepřekvapí tedy, že v závěru po 19 letech jsou manželé.

Je to zkopírované z jednoho webu (http://www.alkas.org/sci-fi/vsepott0.htm), ale myslím že se to sem bude hoditUsmívající se

Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama