Květen 2015

Tetování 2

22. května 2015 v 15:00 | Lenka Láskoredová
Ahoj :)

Pokračování tetování na téma Harry Potter....

:3

:3

:3

:3

Nevím zda bude další pokračování, ale uvidim...

Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se


Tetování 1

15. května 2015 v 15:00 | Lenka Láskoredová

Ahoj :)

Našla jsem nějaké tetování týkající se Harryho... snad se líbí...

To je tak krásné :3

Božííí :3

Nejlepšíí :3

ÓÓÓÓÓÓÓÓÓ :3

Prostě božííí :3

Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se



Ginny (Ginevra) Weasley

11. května 2015 v 14:26 | Lenka Láskoredová |  Všechny ženy v životě Harryho Pottera
Ginny je Ronova mladší sestra a jediná "mladá Weasleyovka" heptalogie. HP se s ní seznámí hned v první knize, na nádraží u průchodu k vlaku do Bradavic. Že se vlastně jmenuje Ginevra, to se však dozvíme až v poslední knize o Relikviích smrti, kde ji tak jmenuje stará teta Muriel.

Ginny se Harry Potter líbí od začátku. Má před ním takový respekt, že v jeho přítomnosti není schopna mluvit, což ji nepochybně velice trápí; později se dozvídáme, že musela trénovat, aby to překonala.

Ve druhém dílu HP a Tajemná komnata posedne Ginny vzpomínka Voldemorta (později je vysvětleno, že jde o viteál) skrytá v jeho starém deníku. Voldemort, zde jako mladý muž, nutí Ginny psát po zdech výhrůžky a nakonec ji ukryje v Tajemné komnatě, kde má v úmyslu na její úkor ožít. Harry ji zachrání tím, že zlikviduje baziliška a jeho zubem pak i deník. Od tohoto činu je mezi HP a Ginny pouto, které nám autorka v několika dalších knihách příliš neukazuje. Našel jsem jen tyto indicie:

HP a Kámen mudrců
Zde je Ginny dítětem v předškolním kouzelnickém věku 10 let, které touží za každou cenu spatřit HP a jeho jizvu. Ale v dalších dílech Ginny pěkně dospívá.

HP a Tajemná komnata
Ginny vůbec měla sklon pokaždé něco převrhnout, kdykoli Harry vešel do místnosti. Vrhla se pod stůl, aby misku zvedla, a když se zase objevila, byla rudá v obličeji jako zapadající slunce. (…)
"Cože, ty už letos jdeš do Bradavic?" zeptal se Harry.
Ginny přikývla, zrudla až ke kořínkům svých ohnivých vlasů a opřela se loktem do máselničky. (…)
"Náš slavný Harry Potter," řekl Malfoy. "Nemůže si zajít ani do knihkupectví, aniž by se neoctl na první stránce novin."
"Nech ho na pokoji, on přece nic takového nechtěl!" řekla Ginny. Bylo to vůbec poprvé, co před Harrym promluvila, a propalovala Malfoye pohledem.
"Takže ty už máš dokonce holku, Pottere!" protáhl Malfoy. Ginny zčervenala jako rajské jablíčko, (…)
"To jsem Ginny říkal taky," vztekal se Percy, "jenže ona si pořád myslí, že vás vyloučí ze školy. Ještě nikdy jsem ji neviděl tak rozrušenou, div si oči nevypláče. (…)
V závěru knihy už Ginny nemá zábrany s Harrym mluvit:
(…), když si Harry na něco vzpomněl.
"Ginny - při čem jsi vlastně Percyho přistihla, že chtěl, abys to nikomu neříkala?"
"Ach tohleto," a Ginny se zahihňala. "Totiž - Percy se zamiloval."
Takže Ginny je šťastně z první puberty venku. HP už není Velký Idol. A zase: buď je to velice dobře odpozorováno, nebo je to zpracovaná vzpomínka samotné spisovatelky na vlastní dětství.

HP a vězeň z Azkabanu
Hned na začátku je to řečeno docela jasně:
Ginny, která byla do Harryho odjakživa zakoukaná, se zdála být dokonce na ještě větších rozpacích než obvykle, když ho spatřila; snad za to mohla skutečnost, že jí v minulém školním roce zachránil v Bradavicích život. Zčervenala jako růžička a zamumlala "ahoj", aniž by mu pohlédla do očí. (…)
Ale je to už jen jeden z posledních záchvěvů. Přesto to nemá Ginny lehké, protože někde kolem poloviny knihy se objeví Cho Changová, Harryho čínská láska.

HP a Ohnivý pohár
Na začátku je to tu zase:
Ginny vzápětí úplně zrudla - měla ho plnou hlavu už od jeho první návštěvy v Doupěti. (…)
A když jde o sestavení párů na ples, vychází něco najevo:
(…) protože Cedric jde s Cho Changovou." Ron na něj tázavě pohlédl. "Před chvílí jsem ji pozval, aby šla se mnou," přiznal Harry sklesle, "a ona mi to řekla." Ginny se náhle přestala usmívat. (…)
Jinak se v tomto dílu Ginny příliš neprojevuje.

HP a Fénixův řád
HP potkává Ginny v sídle Fénixova řádu, a Ginny už nemá potíže s ním mluvit. Jakmile se Harry vrátí z disciplinárního řízení, které ho zprostilo viny za nedovolené kouzlení, křepčí Ginny radostí a vykřikuje "Vyhrál to!" tak dlouho, až musí zakročit její matka.
V tomto díle se Ginny chová k HP jako kamarádka. Vidíme, že je vždy na jeho straně, ale respektuje i to, že je HP zamilován do Cho Changové. Sama zkouší chodit postupně s několika mladíky (Michael Corner, Dean Thomas), ale postupně poznává, že to nejsou ti praví a navíc jsou proti HP trochu - řekněme - jednodušší.
"Já ale myslel," nedal se odbýt Ron a pronásledoval Hermionu kolem řady nejrůznějších brků v měděných kalíšcích, "že Ginny je zakoukaná do Harryho."
Hermiona se na něj podívala soucitným pohledem a zavrtěla hlavou.
"Ginny bývala do Harryho zakoukaná, ale vzdala to už před pár měsíci. Tím samozřejmě nechci říct, že by ses jí nelíbil," dodala laskavě na Harryho adresu a prohlížela si dlouhý černozlatý brk.
Harryho, který měl hlavu ještě zamotanou, jak mu Cho zamávala na rozloučenou, tohle téma nezaujalo zdaleka tolik jako Rona, který se doslova třásl rozhořčením, ale přece jen mu teď došlo něco, co si zatím neuvědomoval.
"Tak proto se rozmluvila?" zeptal se Hermiony. "Dřív přede mnou neřekla ani slovo."
"Přesně tak," přikývla Hermiona. (…)
Tohle není jen ze života. Tohle nám říkají i různí psychologové. Je-li idol nedostupný, snaží se normální člověk najít někoho jiného, kdo by mu vyhovoval (nenormální člověk svůj idol pronásleduje, třeba i vyhrožuje sebevraždou, a tím se svému idolu ještě víc znechutí). Ginny se tedy zde projevuje jako normální dívka. Zapamatujme si to!
Ginny však rychle zjišťuje, že náhradník není ten pravý, zvláště v porovnání s HP:
"Já to jdu Michaelovi říct," ztratila trpělivost Ginny a seskočila z lavice, "on je fakt trouba!" Odpelášila k havraspárskému stolu.
Ginny je také ta osoba, která navrhne konečný název obranného spolku, Brumbálovy armády. Ginny se stává po HP chytačkou v mužstvu famfrpálu. Ginny vyvrací HP domněnku, že je posedlý a tedy ovládnutý Voldemortem. A Ginny je také citlivá. Vidíme to při návštěvě v nemocnici sv. Munga, kde se náhodou potkají s Longbottomovými, kteří jsou zde v trvalé péči, když zešíleli po dlouhotrvajícím mučení:
"To jsem vůbec netušila," vyhrkla Hermiona a bylo na ní vidět, že je jí do pláče.
"Já taky ne," přidal se trochu chraptivě Ron.
"Ani já ne," špitla Ginny. (…)
Ginny dokáže pomoci HP i těsně poté, co ji hrubě odbyl. Ginny chce dokonce pomoci HP "sama proti sobě":
"Poslední dobou vypadáš, jako by tě něco hrozně trápilo," nedala se odbýt Ginny. "Hele, určitě by stačilo, kdyby sis s Cho promluvil..."
"Já si nepotřebuju promluvit s Cho," odbyl ji honem Harry.
"Tak s kým?" zajímala se Ginny a bedlivě ho pozorovala.
Nicméně Ginny dokáže potřít Cho aspoň ve sportu:
Jasně, vyhráli jsme," přitakal pomalu Ron a vychutnával si každé slovo. "A viděli jste, jak se tvářila Changová, když jí Ginny vyfoukla Zlatonku přímo před nosem?"
"Nejspíš zas brečela, co?" utrousil kysele Harry.
Jo, brečela, ale spíš ze vzteku než z nějakých jiných důvodů, i když..." Ron se nepatrně zamračil. "A to jste viděli, jak potom praštila koštětem, když přistála?"
Ginny se tedy nenápadně presentuje (tj. autorka ji představuje) jako duševně vyrovnaná, všestranná "dívka do nepohody". Tím pomalu získává body nad Cho Changovou a dalšími možnými partnerkami HP. Nemá to však právě lehké. Její bývalý idol HP je taky jenom muž, mladý muž, a ona to teď vidí jasně: HP se zaměřuje vždy na jeden problém, a obvykle to nejsou dívky. Přimět ho, aby si vůbec všiml, jaká je Ginny skvělá, dá hodně práce. Ginny ovšem tohle určitě zná od svých bratrů, kterých má habaděj.
Celkem vzato, v dílu "HP a Fénixův řád" Ginny vystupuje jako přítelkyně a pomocnice HP. Její čas teprve přijde.
HP a Princ dvojí krve
V začátku tohoto dílu je Ginny zaujatá proti své budoucí švagrové, krasavici Fleur. Kráse Fleur podléhají více či méně všichni přítomní muži - každého věku -, ale na Ginny a její matku to ovšem nepůsobí. Domnívají se, že se strany Billa jde jen o přechodnou záležitost, Ginny tituluje Fleur "kráva" a "Šišla" - to kvůli francouzské výslovnosti v angličtině.
Ginny vidí nerada, když Harry brání Fleur s poukazem na to, že nemůže být hloupá kráva, když byla šampiónkou turnaje škol (ve 4. dílu - HP a Ohnivý pohár).
Ginny chodí nadále s Deanem, který poslouží jako drsná připomínka Harrymu:
Sotva ale Harry rozhrnul závěsy a chtěli se oba vydat obvyklou zkratkou k nebelvírské věži, narazili na Deana a Ginny, kteří se vášnivě líbali v tak těsném objetí, jako by je k sobě někdo přilepil.
Harry ucítil, jako by mu v žaludku vybuchlo něco velikého a šupinatého a rvalo mu to útroby, jako by mu mozek zaplavila horká krev, vymazala mu všechny normální myšlenky a nahradila je zuřivou touhou vyslat na Deana kletbu a proměnit ho v rosol.
A tak si Harry konečně uvědomil - bylo mu uvědoměno -, která že je ta Pravá. Všechny nenápadné sebepropagační akce Ginny z předchozího děje se tady zúročily. Jejich následující krátkodobý rozchod je vynucený okolnostmi.
Autorka tu dává jasný vzkaz: jestliže si na vás dívka umane, nemáte šanci. Podívejme se na to trochu blíž.
Dívka v pubertě může mít idol, který je zcela nebo skoro nedostupný. Obvykle se ho pak vzdá a zaměří se na někoho jiného. (U žen začíná puberta v našich zemích asi ve 12-13 letech a končí ve 14-15 letech. Následuje tzv. adolescence, ale v 18 letech je zpravidla po všem. Na rozdíl od mužů, kterým je kolikrát i 30 let málo.)
Ale existují i výjimky. Kromě Ginny mohu jmenovat třeba Dianu Spencerovou, pozdější princeznu Dianu. Dosáhla svého cíle, přestože ji to nakonec zničilo.
Ginny nezoufá a pokračuje v akci. Takže nás nepřekvapí, že ji v úplném závěru sedmého dílu nacházíme jako manželku HP.
Každé pravidlo má své výjimky. Jestliže si na vás dívka umanula, zjistěte si jedinou věc: jestli je normální. Když ano, a zvláště když k tomu má ještě takového bratra nebo bratry, s kterými můžete být bez problémů přátelé, podlehněte. Nic lepšího vás už pravděpodobně v životě nepotká. Jestliže se dívka prezentovala jako normální, všestranná, přítelkyně a žena do nepohody, a pozor: jestliže je to pravda, pak to můžete - odmítnutím nebo přezíráním "ženských" a podobně - už jenom pokazit.
(Pokud dívka normální není, rychle pryč! I když to bude třeba obtížné a bolestivé.)

Takže vše je upečeno už zde a další události to jen potvrzují:
Harry se rozhlédl a uviděl, že k němu běží Ginny. Obličej jí zářil radostí a štěstím, když se mu vrhla kolem krku a objala ho. A Harry ji bez rozmýšlení, živelně a beze strachu, že to uvidí padesát lidí, políbil. (…)
V závěru tohoto dílu to výslovně potvrzuje i sama Ginny, aby nebylo pochyb. Nakonec, uvědomme si, tento díl pojednává o adolescentech, do nichž zatím postavy autorce dorostly. Adolescent je, pravda, velice dobře schopen pozorovat maličkosti a přikládat jim ohromný význam, ale to, co je opravdu důležité, se mu musí - tedy abych nepopudil a neřekl "dát po lopatě", použiji kulantní vyjádření a řeknu - trochu více zdůraznit a doufat, že to v něm někde uvízne. Rozhovor Harryho s Ginny je na prostý citát trochu dlouhý, a tak bude lépe trochu ho opsat vlastními slovy.
Harry nechce být viditelným partnerem Ginny, aspoň do okamžiku, než skoncuje s Voldemortem. Ten totiž využívá lidí, kteří jsou jeho nepřátelům blízcí, často jich používá jako návnad. (Díl pátý, kdy přesvědčí Harryho, že jeho kmotr Sirius Black je v nebezpečí - což není pravda -, jen aby ho vylákal na ministerstvo.) Jenže Harry je přesvědčen, že svoji poslední akci proti Voldemortovi asi nepřežije, a tedy rozchod s Ginny je pro něj rozchodem navždy. Stejně nemyslitelné mu připadá, že on sám by sice mohl přežít, ale Ginny ne.
A teď to, co jsem pracně vydedukoval, řekne Ginny sama:
"Nikdy jsem se tě doopravdy nevzdala," řekla pevně. "Nikdy. Vždycky jsem doufala… Hermiona mi radila, ať si prostě žiju podle svého, ať třeba klidně chodím s někým jiným, abych se naučila vedle tebe chovat trochu uvolněněji, protože když jsem s tebou byla v jedné místnosti, nikdy jsem ze sebe nedostala kloudné slovo, pamatuješ? Ona si totiž myslela, že si mě možná spíš všimneš, když budu trochu víc… víc sama sebou."
"Hermiona je chytrá holka," přikývl Harry (…)
"Jenže tys měl pořád plno práce se zachraňováním kouzelnického světa," napůl se zasmála Ginny. "No a co… Vlastně mě to nijak nepřekvapuje. Tušila jsem, že to takhle skončí. Věděla jsem, že nebudeš v klidu, dokud Voldemorta nedostaneš. Možná právě proto tě mám tak ráda."
V tomto dílu také Ginny Harryho brání, a to i proti Hermioně, když Harry neuváženě použil kletbu, jejíž účinek neznal, na Draca Malfoye. (Který má sám máslo na hlavě, protože se předtím pokusil Harryho mučit.) Jestliže vás dívka brání i v případech, kdy nejste tak zcela v právu, pak je zcela na vaší straně a je téměř jisté, že vás miluje.

HP a Relikvie smrti
Tady je mezi Ginny a Harrym už všechno hotovo. Ještě se na Harryho narozeninách dozvíme, že Ginny:
Neplakala; to byla jedna z mnoha báječných Ginnyiných vlastností, že se jen zřídka uchylovala k slzám. Občas ho napadalo, že ji nejspíš zocelilo, že vyrůstala se šesti bratry. (…)
Ginny byla jediná opravdová na celém světě, byla to jeho Ginny a Harry ji k sobě tiskl, jednou rukou ji hladil po zádech a druhou nořil do jejích dlouhých, sladce vonících vlasů -
Ginny se ještě objeví na svatbě Fleur, ale pak se autorka věnuje uprchlíkům a viteálům a o Ginny se jen mluví. Ona sama se zase objeví až v "poslední bitvě" v Bradavicích.
Ginny se na Harryho zářivě usmála. Málem už zapomněl, nebo si to nikdy plně neuvědomoval, jak je krásná, ještě nikdy ho ale nepotěšilo méně, že ji vidí. (…)
V bitvě zachrání Ginnyin život její matka, v boji proti Belatrix Lestrangeové. Vzápětí Harry skoncuje s Voldemortem, pak navléká neviditelný plášť a stává se pozorovatelem:
Dva stoly od sebe spatřil Ginny, která seděla s hlavou položenou na matčině rameni; na to, aby si s ní popovídal, bude mít dost času později, (…)
A pak je tu ovšem "sonda do dospělého života HP" po 19 letech, kdy vyprovázejí prvního syna Jamese do druhého ročníku a druhého syna Albuse do prvního ročníku Bradavic: rodinný život s Ginny má asi proklatě málo chyb. Ginny se tady už příliš neprojevuje; ostatně, nemá to ani zapotřebí.
"Ne! Nedostanu se do Zmijozelu!"
"Dej mu pokoj, Jamesi!" ozvala se Ginny.
"Jen jsem říkal, že by se tam mohl dostat," bránil se James (…)

Cynik by mohl dodat: protože paní Weasleyová je brilantní kuchařka, je tu velká naděje, že Ginny se také přiučila. Láska prochází žaludkem a co z ní zbude řekněme po 30 letech? No určitě aspoň ta domácí strava.

Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se