Leden 2016

Molly Weasley

20. ledna 2016 v 14:44 | Lenka Láskoredová |  Všechny ženy v životě Harryho Pottera
Paní Weasleyová je čarodějka, manželka čaroděje pana Weasleyho a matka šesti synů a jedné dcery. Weasleyovy děti přišly na svět v tomto pořadí:

  1. William (Bill)
  2. Charles (Charlie)
  3. Percy
  4. Frederick (Fred) a George - dvojčata
  5. Ronald (Ron)
  6. Ginevra (Ginny)
Všechny zdědily kouzelnické schopnosti.
Paní Weasleyová sice vládne domácnosti pevnou rukou, při zvládání všech potomků musí prokázat přímo manažerské schopnosti, ale přesto nachází dostatek místa v srdci, když se objeví Harry Potter. Bere ho bez váhání za člena své rodiny, a to od prvního okamžiku, když se s ním seznámí na nádraží King's Cross (HP a Kámen mudrců):
Harrymu už nic jiného nezbývalo.

"Promiňte," oslovil baculatou ženu.

"Nazdar, drahoušku," řekla. "Copak, ty jedeš do Bradavic poprvé? (…)

"Ano," přisvědčil Harry. "Jenomže nevím - já totiž nevím, jak -"

"Jak se dostat na nástupiště?" zeptala se žena laskavě, a Harry přikývl. (…)

Harry uslyšel hlásek malého děvčátka.

"Mamíí, můžu jít nahoru a podívat se na něj? Mamíí, prosím, prosím!"

"Už jsi ho viděla, Ginny, a ten chudák chlapec není žádné zvířátko, na které bys poulila oči někde v zoo. Je to opravdu on, Frede? Jak to víš?"

"Zeptali jsme se ho. A viděli jsme tu jizvu. Opravdu ji má - jako když udeří blesk."

"Chudáček malá - není divu, že byl sám. Napřed mi to připadalo divné. A byl tak zdvořilý, když se ptal, jak se dostane na tohle nástupiště."

"Na tom nesejde, myslíš, že si pamatuje, jak Ty-víš-kdo vypadá?"

Matka se náhle zatvářila velice přísně.

"Zakazuji ti, aby ses ho ptal, Frede. Opovaž se! Jako by mu to někdo musel připomínat hned první den ve škole."

Symbolickým potvrzením jejího mateřského vztahu je ovšem dárek Harrymu k vánocům - pletený svetr:

"Myslím, že vím, od koho je tenhle," řekl Ron; maličko se začervenal a ukazoval na velice objemný balík. "Od naší mamky. Napsal jsem jí, že od nikoho nečekáš žádné dárky a - ne, to ne," zasténal, "upletla ti weasleyovský svetr."

Harry balíček roztrhl a našel v něm silný, ručně pletený svetr ze smaragdově zelené vlny a velkou krabici domácího fondánového cukroví.

"Každý rok nám všem uplete svetr," vysvětloval Ron a vybaloval svůj vlastní, "a já vždycky dostanu hnědý."

Takže vidíme, že Harry se stal členem rodiny. Kvůli ochraně před Voldemortem musí sice každé prázdniny po určitou dobu pobývat u svých příbuzných, ale rok od roku tráví v Doupěti - domě Weasleyových - více a více času.

Ve druhém dílu HP a Tajemná komnata vysvobodí RW a dva jeho bratři Harryho, uvězněného doma, a odvezou ho "vypůjčeným" otcovým autem do Doupěte. Tam je nachytá paní Weasleyová a řádně jim vyčiní:

Zdálo se, že to trvá celé hodiny. Paní Weasleyová samým křikem málem ochraptěla, než se obrátila k Harrymu, který opatrně ucouvl.

Jsem ráda, že tě vidím, Harry," řekla. ,Pojď dovnitř, drahoušku, dostaneš něco k snídani."

(…)

"Tobě nic nevyčítám, drahoušku," ujistila Harryho a vyklopila mu na talíř osm či devět uzenek, "Artur i já jsme si už o tebe také dělali starost. Zrovna včera večer jsme říkali, že pokud Ronovi do pátku neodepíšeš, pojedeme pro tebe sami. Ale opravdu," (a přidala mu na talíř tři sázená vejce), "letět s nelegálním autem přes polovinu Anglie - kdekdo vás mohl uvidět -"

Paní Weasleyová svoji roli matky HP, kterou na sebe vzala, potvrzuje zejména poté, co se ve třetím dílu HP a Vězeň z Azkabanu objeví na scéně Harryho kmotr, Sirius Black. Jde až tak daleko, že prohlásí:

"(…) Řeknu vám jen tohle: Brumbál měl určitě dobré důvody, proč nechtěl, aby Harry věděl příliš mnoho, a mluvím-li jako někdo, komu leží na srdci právě Harryho zájmy..."

"Není to tvůj syn," přerušil ji tiše Sirius.

"Jako by byl!" odsekla zuřivě paní Weasleyová. "Koho má jiného?"

"Má mě!"

"Jistě," přitakala paní Weasleyová s ohrnutým rtem, "problém je ale v tom, že bylo dost těžké starat se o něj, když jsi byl zavřený v Azkabanu, že ano?" (…)

A Harryho dojala její slova, že je pro ni totéž jako vlastní syn, zároveň ho však rozčilovala její snaha chránit ho jako malé dítě. (…)
Weasleyovi jsou pro HP nesporně přínosem; ale HP je také přínosem pro Weasleyovy. Ve druhém dílu HP a Tajemná komnata zachrání Ginny. V pátém dílu HP a Fénixův řád zachrání pana Weasleyho a v šestém dílu HP a Princ dvojí krve zachrání Rona.

Paní Weasleyová má smrtelnou hrůzu z toho, že boj s Voldemortem zaplatí životem někdo z její rodiny. Když ji v domě Blackových vystraší bubák, počítá do rodiny zcela samozřejmě i Harryho:

Prásk!

Billa na jeho místě vystřídal mrtvý pan Weasley. Brýle měl nakřivo a po tváři mu stékal pramínek krve.

"Neeeee!"zakvílela paní Weasleyová. "Ne... riddikulus! Rid-dikulus! RIDDIKULUS!"

Prásk! Mrtvá dvojčata. Prásk! Mrtvý Percy. Prásk! Mrtvý Harry Potter...

"Paní Weasleyová, běžte honem odtud!" křikl Harry, když uviděl na podlaze ležet svou vlastní mrtvolu. "Tohle nechte na někom jiném, ať..." (…)

"Když já je vídám m-m-mrtvé pořád!" škytala mu do ramene paní Weasleyová. "P-p-pořád! Z-z-zdá se mi o tom..."

Paní Weasleyovou uklidňuje Lupin. Vidíme tu rozdíl mezi mužským a ženským přístupem k hrozbě. Paní Weasleyová se možných následků nebezpečí děsí a v duchu je už předem prožívá; což velice dobře odhalí bubák. Lupin a Harry takové představy potlačují nebo si je nepřipouštějí, protože vědí, že by jim to v nastávajícím boji uškodilo. Jenže…

Jak se dočteme v dalších dílech, paní Weasleyová se skutečně nemýlila. Její synové Bill a George utržili závažná zranění a její syn Fred skutečně zahynul. Zřejmě ji to však nakonec zocelilo tak, že byla schopna porazit Belatrix Lestrangeovou při obraně své dcery Ginny.



Autorka nám tedy v Molly Weasleyové představuje téměř ideální matku. Skutečně, v celém díle nevyjde najevo žádná její závažná chyba. Působení Lockhartova šarmu ve druhém dílu a počáteční chybný odhad budoucí snachy Fleur jsou jen drobnosti. Ani postava výtečné matky to však u autorky nemá lehké - a dodejme, že i to odpovídá skutečnému životu: starostlivý rodič to nemá nikdy lehké a jeho vztah k vlastním dětem nutně připomíná pověstný tanec mezi vejci.

Ovšem paní Weasleyová se dočkala vnoučat. A jak praví klasický bonmot: Vaše vnoučata jsou boží odměnou za to, že jste nezavraždili vlastní děti, když jste chtěli.

Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se

Založení Bradavického hradu

17. ledna 2016 v 11:27 | Lenka Láskoredová |  Dějiny Bradavické školy
Jak určitě víte škola byla založena před více než tisíci lety čtyřmi největšími čarodějkami a kouzelníky té doby: Godrikem Nebelvírem, Helgou z Mrzimoru, Rowenou z Havráspáru a Salazarem Zmijozelem. Všichni věděli, že doba není až tak moc dobrá, ubývalo řemesla, už nebyl takový zájem o kouzla, protože nikdo ze studentů se nechtěl učit u starších. Ze setkání čtyř kouzelníku vzešel dobrý nápad a to ten, že by mohli postavit kouzelnickou školu. Ovšem musí být dobře chránění před zraky mudlů a zlými černokněžníky, v té době se jim říkalo mágové.

Na stavbu hradu se výborně hodilo místo setkání. Byla to rozlehlá planina, která pobrala dobře tři hrady, navíc ze dvou stran chráněná lesem, ze třetí pak jezerem a na čtvrté straně bylo otevřené vřesoviště směrem k Prasinkám. Po usilovném dvouletém snažení konečně na tomto místě postavili čtyři čarodějové tak velký hrad, že snad žádný mudla do té doby nepostavil větší.

Bradavice, takové mu dali jméno, byl vybaven mnohými kouzly, která ochraňovali hrad před proniknutím mudlů, silami zla ale také se nesmělo (a dodnes nesmí) přemisťovat za pomocí kouzel na celých školních pozemcích. Po celém hradě byly vybudovány tajné chodby a místnosti, falešné dveře a také další místnosti, které podle dne a postavení hvězd měnili svou polohu. Bylo a je na hradě tolik věcí, které spestřují studentům každodenní studium čar a kouzel. Všechny chodby nebyly dodnes objeveny. Pokaždé se nějaká nová zjeví a poté zase zmizí, není divu, že jsou poté studenti zmateni, a někdy se v Bradavicích ztrácejí.

Když byla škola konečně dostavena chodili čtyři čarodějové (Godric Nebelvír, Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru) po celé zemi, a vybírali chlapce a dívky, kteří měli vhodné kouzelnické nadání a zájem studovat na jejich škole. Tyto chlapce a dívky, poté odvedli na hrad, kde se dále učili kouzla a čáry.
Každý ze čtyř zakladatelů měl svou kolej studentů (i po smrti zakladatelů se jmenují stejně Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor a Havraspár) kteří jim předávali své zkušenosti a zasvěcovali do tajů magie.

Jak to už bývá, po několika letech mezi zakladateli vznikly spory hlavně o to jestli by se měli přijímat potomci s nečistou krví tedy děti mudlů. Po těchto sporách Salazar Zmijozel opustil bránu hradu. Prý při odchodu prohlásil, že se jednoho dne vrátí jeho dědic a vyčistí školu od mudlů a patřičné "havěti."
Od té doby, je po celém hradu známo, že Zmijozel postavil, před svým odchodem komnatu tkzv. Tajemnou komnatu a bude ji moct otevřít jedině právoplatný dědic a vypustit stvůru, která se v ní ukrývá.

V průběhu staletí se ale nic nedělo. V Evropě vzniklo ještě dalších pár škol, takže mohl vzniknout turnaj tří škol, neboli řečeno Turnaj tří kouzelníku.

Ke konci života Godrica Nebelvíra, Salazara Zmijozel, Helgy z Mrzimoru a Roweny z Havraspáru, převzali výuku jejich nástupci, ovšem vznikla jedna potíž a to ta, kdo bude zařazovat po jejich smrti studenty do příslušných kolejí. Celý problém vyřešil Godric Nebelvír a očaroval starý klobouk, kterému dál příslušné vlastnosti své koleje, a postupně ostatních kolejí, také mu dal možnost číst myšlenky a charaktery.

Klobouk, jak všichni víte, je v Bradavicích do dnes, a stále dobře zařazuje studenty do čtyř kolejí. Bez něho by jste zde ani nemohli studovat.
Čtyři zemřeli ale Bradavice žily a žijí dál. Studenti zde stále studují, klobouk zařazuje stále dobře, jako "za mlada."

Zakladatelé se jednou v roce zjeví v hradu a to na Halloween aby zkontrolovali jestli hrad stojí a jestli běží všechno jak má. Nikdo zakladatelé (v této době) nikdy neviděl, teda kromě všech ředitelů a ředitelek Bradavic. Ti jim pokaždé předávají zprávy. Možná budete mít někdy štěstí a také na ně narazíte.


Usmívající seVaše Lenka LáskoredováUsmívající se